Manželky potřebují milence

(pokračování)

 Byla s ním celou noc. Nekonečnou noc. Pořád jsem si představoval, co asi dělají. Milují se? Třeba ho právě teď má v sobě, objímají se, hladí ji po celém nahém těle. Ona ho líbá. Možná mu šeptá, že ho miluje. A znova, a znova, celou noc.

Když ráno přišla, nemluvila o tom, co se minulou noc stalo. Já jsem taky mlčel. Čekal jsem, až sama začne. Celý den se chovala jako by nic. Až večer mne opravdu překvapila:
"Hele....víš....já bych s ním asi chtěla chodit....jako i dál..."
"Jak chodit? Co tím myslíš? Máš manžela!"
"No to jo....nechci tak...ne jako manžela....jenom jen tak...občas...s ním."
"Ty s ním chceš pořád spát?"
"Vždyť už jsi s tím souhlasil, že s ním budu spát."
"Jednou."
"Dvakrát!"
"Nene. Poprvé ne. To jsem o tom nevěděl. To jsi se mne neptala."
"Poprvé to nic nebylo. To bylo jenom tak.... nic... Ale podruhé jsi souhlasil! Dokonce jsi mu řekl, že může...se mnou....když se tě zeptal."
"Nechtěl jsem tě omezovat....a, prostě mi bylo nějak blbý to odmítnout."
"Jak blbý?"
"Když tě někdo o něco požádá, tak mu chceš vyhovět...asi."
"Když tě požádá o tvoji ženu?!"
"No...já nevím, taky,.....a víš, ono mne to taky dost vzrušilo....teda už když jsi mi řekla, že jsi ním byla poprvé....a když mne pak požádal, že tě chce ještě jednou...byl jsem tak vzrušenej, že jsem souhlasil..."
"No vidíš! Líbí se ti to. Taky."
"To jo...ale tohle je něco jinýho...."
"Jak? Už mne stejně měl...dvakrát..."
"No, víš.... teď se bojím, že mi tě vezme. Že bys za ním mohla utéct..."
"Nene, to ne, neboj....opravdu ne....to ne."
"No ale chceš s ním být!"
"Jo, ale s milencem. To je něco jiného. Milenec.....Víš, já už jsem dlouho myslela na to, že bych si někoho našla."
"Co???"
"No ne, nikoho jsem neměla....teda až doteď. Pořád jsem nevěděla, a nikdo nebyl...kolem. A bylo mi to blbý. Tě podvádět."
"A teď? Už ti to blbý není?"
"Ne, no ne. Já nevím, prostě se to nějak seběhlo....a teď ho mám....milence."
"A neseběhne se to tak, že s ním odejdeš?"
"Nene, ne. Hele, milenec je něco jinýho než manžel.....Víš, já myslím, že žena potřebuje milence....teda ještě vedle manžela...chápeš?"
"Ne."
"Víš, s manželem už to není ono. Po čase. A já...žena potřebuje někoho, kdo ji bude nadbíhat....pro koho nebude samozřejmá....tak, ano..."
"Ty ho miluješ ?"
"Nene, to ne, nemiluju. Teda...trochu asi jo, ale ne...jako tebe...s ním to je jenom sex."
"Jenom ?"
"No ne, ... já nevím..., tak líbí se mi, no...ale to nic není...nic vážného."
"A jak si to vlastně představuješ?...s ním"
"Nevím, prostě někdy se s ním sejdu....někde...on něco vymyslí...u něj to teda asi moc nepůjde...má doma ženu..."
"A ta to ví, že s tebou...?"
"Ne, ježíšmarjá ne....ta se to nesmí dozvědět."
A už začala plánovat:
"Možná, my jezdíme občas spolu na služebky....tam....tam to půjde...jo...to nikdo nepozná."
"To neutajíte, za chvíli to stejně všichni budou vědět."
"Nene, nebudou."
"Budete spolu spát v hotelu, všude budete chodit společně..."
"Nene, dáme si pozor."
"Možná už to všichni vědí teď."
"Jak?"
"Vždyť už jsi s ním byla."
"Nene, nikdo to neví."
"Jak jsi s ním minule šla na večeři..."
"No večeřela jsem s kolegou, na tom nic není."
"Já nevím, díval jsem se na vás, když jste odcházeli....chytil tě za ruku."
"No na chodbě, no. Tam nikdo nebyl."
"A pak už ne, celý večer se tě nedotknul?"
"Nene,.. málo, teda..."
"A taky nebyla jsi vůbec oblečená jako na na večeři s kolegou, spíš jako na rande. A možná vás pak někdo viděl, jak jdeš k němu na pokoj. A kdo vlastně bydlel vedle? Mohl vás slyšet, jak jste to dělali."
"Neslyšel, určitě ne...já jsem moc nekřičela."
"Hmmm, říkala jsi, že se ti to líbilo."
"To jo, no, ale...ne, ne, určitě nás neslyšeli."
"A hele, když s ním chceš jako to....jako chodit...ty...říkala jsi, že měl gumu..."
"No měl....poprvé....a podruhé nakonec, když to...když se udělal..."
"V tobě?"
"No, jo, ale přes gumu. Nejdřív bez, ale pak jsem mu řekla, ať si ji vezme, nakonec....aby mohl ve mne....se udělat, víš?"
"To jsi mi neřekla..."
"Řekla, udělal se přes gumu...jsem ti řekla."
"Ale že před tím ji neměl...."
"No, neměl, ale nakonec si ji vzal....ale hele, když s ním budu víc, tak asi úplně bez.....asi...."
"To jako....že do tebe bude....jako stříkat...přímo?"
"No, jo....když s ním budu chodit...když se budem milovat...tak asi jo..."
"A co když....to....když té oplodní, jako..."
"Nene, to ne. Ty do mě taky stříkáš, a nic....já budu opatrná, slibuju..."
"Jak opatrná?"
"No, že si dám pozor....na prášky...nevynechám...."
Pořád jsem ale chtěl vědět, proč ho tolik chce:
"A hele, proč vlastně...jako...co tě...to se ti to s ním tak líbí?"
"No jo, líbí..."
"A....co jako..."
"Já nevím...prostě...je to jiný...tak...jako..."
"Má ho...?
"Většího? Ne. Aspoň myslím, že ne. Ale o to nejde. Prostě, já nevím....možná, tím, že to je někdo cizí... že se to nesmí...nebo tak.......Víš....nejvíc mne vzrušilo, když do mne vnikal....jiný muž...tak už jsem to dlouho necítila...jako s ním......Ale neboj...s tebou je to taky hezky. Víš, jak jsme se potom milovali, když jsem se vrátila...my, spolu, s tebou?"
"No..."
"Mně se to s tebou zase začalo líbit....po něm...."
"A neříkáš to jenom tak, abych byl klidný.....a nevyčítal ti??..."
"Nene, tobě se to nelíbilo?"
"Líbilo...jasně, že líbilo...já jsem byl vzrušenej, když jsem věděl, že přede mnou tě měl on....že byl v tobě...."
"No vidíš! Když s ním budu chodit, tak to bude zase hezký i s tebou...... Hele, ...jako, já tě nechci podvádět....když nebudeš chtít, řeknu mu, že už to nejde....ale...."
"...ty víš že ti to nezakážu...."
"....vím...." nakonec zašeptala a objala mne:
"...děkuju....a neboj se....miluju tě...."

Krásné jsme se pak pomilovali

a moje žena už má milence
a já parohy.

Myslím, že brzo pojede na služební cestu.

Tak, jak je to napsané, se to nestalo. Ale podobný rozhovor o mileneckém vztahu jsme s manželkou několikrát vedli. Ostatně už pět let má stálého milence, i když to není její šéf ani kolega a seznámili a svedli se jinak, než je to tady napsané.